Naši lektoři

Svatomil_Dehner

Svatomil Dehner

„Je přece normální, že rád piju kafe a občas si dám cigaretku, když mám chuť. I to, že jezdím do města, sám nakupuju a vyšívám. Rád se dívám na filmy a píšu na psacím stroji. Mám i svoji práci. Budu mít psa a doufám, že budu bydlet v Opavě v malém bytě s přítelem nebo přítelkyní. Dnes už mohu dělat věci jinak. Vybrat si a rozhodovat. Byla to náročná cesta, ale dokázal jsem odejít z ústavu. Mohu Vám o tom vyprávět.“

Irena_Danciova

Irena Dančiová

 „Přesto všechno, co jsem zažila, nechci být stranou, chci pomáhat věci měnit. Někdy to pro mě není jednoduché na všechno znova vzpomínat, myslím, že ale mohu dát sílu těm, kteří se chtějí zase postavit na vlastní nohy. Přeji všem, aby nemuseli žít v ústavu.“

Martina_Chlapkova

 Martina Chlápková

„Snaha dělat věci jinak v poskytování podpory lidem se zdravotním postižením se děje v našem kraji už skoro 15 let, jsem ráda, že mohu být u toho. Obohacení, které mi do života přinášejí lidé, se kterými se pracovně i jinak potkávám je pro můj život určující. Pokud mám příležitost předávat něco dál, měnit věci, které nejsou normální, mám pocit, že věci mají svůj smysl.“

Jiri_Vasiliadis

Jiří Vasiliadis

„Bydlím ve svém bytě, každé ráno, byť někdy nerad, vstávám a odcházím za svými povinnostmi, nakupuju, starám se o své záležitosti, mám přátele a taky nepřátele. Řeknete si no a co? Musím k tomu ale říct, že jsem na vozíku a ke každé i té nejobyčejnější činnosti potřebuji asistenta. Každopádně žiju jinak než lidé, kteří jsou na tom podobně. Jak se to všechno přihodilo, jak to zvládám? O tom všem se s Vámi chci podělit.“

Marek_Tezky

Marek Těžký

 „Nevíme, čím skrze naše bytí můžeme být pro druhé. Zamyšlení nám však může ozřejmit, do jaké míry jednáme ničivě a omezujeme druhé. Naše podpora lidem odejít z ústavního prostředí do běžného života může být výsledkem takovéhoto zamyšlení. Zkusíme se společně zamyslet jinak?“

Pawliczka_Stojkovova

Pawliczka Stojkovová

„Práce v chráněném bydlení pro mě byla velikou školou a ukázala mi, že lidé se mohou vydat svojí cestou, i když jim život háže klacky pod nohy. Ráda pomůžu odstraňovat další překážky ne jenom lidem na cestě novým životem, ale i těm, kteří je touto cestou budou provázet.“

Petra_Skacelova

 

Petra Skácelová

„Pracuji v sociálních službách od roku 2005. Po celou dobu mi byly nejlepší inspirací příběhy lidí, kteří díky naší podpoře mohli žít život, který si představují a který je naplňuje. Tato myšlenka mne neopustila ve chvílích, kdy jsem koncepčně z pozice úředníka připravovala koncepce pro řešení transformace pobytových sociálních služeb v Moravskoslezském kraji nebo pracovala ve velké ústavní službě. Nyní mne o to více těší, že se mohu podílet na rozvoji služby, která podporuje lidi, kteří z ústavů odešli, mají vlastní bydlení a konečně mohou žít vlastní životy jinak a lépe.“

Lukas_Spurny

Lukáš Spurný

„Přes deset let pracuji s lidmi v ústavech. Mojí prací je umožnit jim jednoduše žít jinak, mimo ústav a lépe. Je to tedy krásná práce. Existuje mnoho příkladů toho, že to jde. Je mnoho dobrých příkladů, kterých se držíme, ale i chyb, ze kterých se poučujeme. Bude-li to někomu ku pomoci, rád budu sdílet to, co jsem ve své práci prožil a naučil se :).“

Miroslava_Fofová

Miroslava Fofová

 „Do oblasti sociálních služeb jsem nastoupila v roce 2000 na pozici ředitelky příspěvkové organizace s jediným cílem, pokusit se o humanizaci služby, konkrétně o vystěhování všech klientů z nevyhovujícího objektu zámku. Trvalo to 6 let a celý objekt zámku byl vystěhován, klientům byla dána příležitost žít jinak. Je to úžasný pocit vidět, jak se ze zcela závislého člověka stává samostatná osobnost. Jsem ráda, že jsem mohla být u toho a že se transformace daří…“

Ivana_Švanová

 Ivana Švanová

 „Mám zkušenost se sociální prací z různých úhlu pohledu. Od lidí bez přístřeší, přes sociálně vyloučené osoby až k pobytovým sociálním službám, také mám praxi s přechodem lidí s postižením z domova pro osoby se zdravotním postižením do chráněného bydlení. Volnost a svobodné rozhodování nebo teplá postel – co bychom si vybrali…?“

Romana_Mrakviová

Romana Mrakviová

 „Byla jsem malá holka… ponižování, bití, bolest u srdce a pocity, že mě nikdo nemá rád, mě donutily vyskočit z  jedoucího vlaku. Pak mě zavřeli do ústavu, kde byly alespoň hodné tety. Rostla jsem a začala se na svět dívat jinak. Kde jsem teď, a co bude ještě dále…? Podělím se s Vámi o svůj příběh.“

Katerina_Krcmarova

 Kateřina Krčmářová

„Překvapuje mě, že i ve 21. století si osobujeme právo určovat, jak má vypadat život některých z nás. Překvapuje mě síla příběhů lidí, kteří jsou ochotni o tom mluvit… Pokud můžeme udělat něco, aby se věci děly jinak,… tak proč ne?“

 

Emil Hada

„Co bych měl o sobě říct? Že už vím, že normální život není jenom jednoduchý, pohoda, leháro? Že je to hlavně zodpovědnost, práce a starosti? No jasně, že taky sranda, rodina, přátele, ale hlavně možnost rozhodovat se sám za sebe! Díky tomu, že jsem velkou část svého života prožil v dětském domově a pak v ústavu, vím, o čem mluvím. Vyprávět o tom někomu jinému? Proč ne? Když to bude někdo chtít poslouchat …“

 

 

 

 

Všechna práva vyhrazena | © 2016
Created by Webové aplikace | Webové a grafické studio