Besedy na školách... i jinde

Jak působí ústav na život člověka?

Co cítí lidé, kteří žijí za zdmi ústavu bez možnosti žít normální život?

Jak vnímají svou práci lidé, kteří pracují nebo pracovali v ústavu?

Jsme připraveni na to, že lidé s postižením mohou být našimi sousedy?

Máme dost informací o tom, proč je potřeba ústavy rušit a podporovat lidi s postižením v tom, aby žili normálně?

 

 

Všechny tyto a mnoho dalších otázek nás napadají při každodenní podpoře lidí s postižením.

A kdo jiný je povolanější mluvit o životě v ústavu, než lidé, kteří si ústavem prošli a zažili ho na vlastní kůži?

 

V průběhu procesu transformace pobytových sociálních služeb dochází k tomu, že lidé se zdravotním postižením odcházejí z ústavních služeb do bytů či rodinných domů v běžné zástavbě a žijí normální život jako my všichni ostatní.

 

Práce s veřejností je nezbytnou součástí všech velkých změn a je důležité přijatelnou formou veřejnost na změny připravit, ne jinak je tomu u změny v poskytování sociálních služeb. Promyšlenou přípravou je možné zabránit obavám a strachu, které jsou někdy způsobeny zjištěním, že mým sousedem bude člověk s postižením.

 

Z těchto důvodů jsme realizovali besedy pro studenty základních a středních škol v Moravskoslezském kraji, kde byla diskutována problematika přijetí lidí se zdravotním postižením do společnosti spojená s výstavou fotografií. Záměrem bylo přiblížit život lidí s postižením skutečně širokému záběru mladých lidí v jejich běžném prostředí a ovlivňovat jejich postoje a chování k této sociální skupině lidí.

 

Přijďte na besedu a utvořte si vlastní názor!